7. Meshaba a Vilímkova chata

Pan Vilímek byl jediný z někdejší „indiánské“ party, s kým Ludvík Vaculík udržoval přátelské styky i v dobách normalizace. I on byl totiž v jistém smyslu disidentem v podmínkách Brumova: rezignoval na běžnou profesní kariéru a spokojil se se zaměstnáním topiče; k tomu si jako koníčka (ale ve skutečnosti hlavní činnost) přibral péči o menší stádečko ovcí. Zatímco Vaculík se na Řehonůřku vracel ve vzpomínkách, tak Vilímek tam zůstal i fyzicky a vybudoval si tam chatu. Se svými ovcemi se tak vlastně stal živoucím duchem Řehonůřky a tuto funkci po něm dneska převzal syn Zdeněk. S očekávatelnou persekucí si starosti nedělal, a tak se tato chata v 80. letech dokonce stala místem setkání přátel LV z disentu, kteří se tam sjeli z českých zemí i ze Slovenska; setkání se zúčastnil i pozdější prezident Václav Havel.

Z osmipatrového domu na mě kdosi zavolal: Pojď k nám! Zvedl jsem hlavu a spočítal si výšku. Když jsem vystoupil z výtahu, byly dveře bytu už otevřené a muž mě zdravil slovy: Vitaj, náčelníku! Potkáváme se skoro při každé mé návštěvě tady, ale to je poprvé, co mě takto oslovil, jako by věděl, čím se zabývám: svým náčelnictvím. Vešel jsem. Jak ty ses jmenoval? zeptal jsem se. Mes-haba. Řekl. Byl jsem zklamán, doufal jsem ve zvučnější a hlavně trochu lidské jméno, jako Svištící šíp, ale dal jsem komusi tehdy takové jméno, to je on?“

(Český snář, zápis pondělí 21. srpna 1979)

„My Delawarové nejsme četní. Původní členové jsou: Lorenc, Gola, Šimák, Kostka a Kopecký. Šimák vystoupil, Kopecký, který se jmenuje správně Vilímek, byl nedávno přijat. Poněvadž bydlí na kopci nad Hodňovem, říkají mu Kopecký. Je menší, a právě proto jsem mu dal jméno Meshaba, tj. obr. Přišel teprve dnes poprvé. Má pěkný aluminiový tomahawk, který je naší touhou.“

„Schůze se odbývala v Hoře na Kútě. Stříleli jsme s šípy a házeli oštěpy. Ztratil jsem si několik šípů a byl jsem v bídné náladě. Svištící šíp, Joža Lorenc, dnes blbnul, chtěl vystoupit a rozstřílel polovinu šípů po lese. Byla to taková komedie. Vím, že to nemyslí vážně. Hodlám v nejbližší době přibrat několik nových kluků. Jak dlouho bude Svištící šíp trucovat?“

(Milí spolužáci – Kniha indiánská, 23.6.1940)