Aktuality

Návod na porozumění pro Jakuba, kterému je 14 let a zajímá ho to

Autor, který zde vystupuje jako hlavní postava (Ludvík), napsal knihu Sekyra v polovině šedesátých let, kdy už přestal věřit, že komunismus představuje pro lidstvo šťastnou budoucnost a začíná jej vidět kriticky.

Přesvědčeným komunistou naopak zůstal jeho otec, a to až do své předčasné smrti v r. 1954. Vzpomínky na otce a fiktivní rozhovory nás budou provázet celým představením, v němž otec je chvílemi přítomen jako osoba a jindy coby obsah urny, kterou Ludvík během představení poponáší v batohu a neví, jak s ní naložit. On totiž hlavně neví, jak má naložit se vzpomínkou na otce, s jeho obrazem ve svém nitru. Protože během vzpomínek a fiktivních rozhovorů si čím dál víc uvědomuje, že onen milovaný otec byl vlastně pořádně rozpornou postavou. - Urna vypadá jako krabice na kávu a ve skutečnosti to taky krabice na kávu je: to aby celý příběh nebyl zbytečně pochmurný.

K nejdramatičtějším momentům první poloviny představení patří výjevy z autorova rodného kraje, kdy se komunistická státní moc snaží přinutit sedláky, aby vstoupili do zemědělského družstva a odevzdali mu svůj majetek. Tomu sedláci vzdorují a tak dochází i k násilným scénám. Nakonec je sedlákům půda vyvlastněna a majetek zabaven. Časově tyto výjevy patří do prvních let po nástupu komunistů k moci (1948) a autorův otec se v rodné obci stává vůdčím představitelem nového režimu.

Druhá půlka představení je zasazena do kontextu počátku 60. let, kdy autor pracoval jako redaktor v rozhlasu a pak v Literárních novinách. V tisku panovala cenzura, o skutečných problémech se psát nesmělo, ale zároveň docházelo k částečnému uvolnění a někteří novináři se snažili psát aspoň trochu svobodně. Naráželi však na strach svých šéfů i nesouhlas opatrnějších kolegů, kteří se báli malérů. A maléry byly.

Celé představení je protkáno vzpomínkami na dětská léta a orámováno klukovskou hrou na indiány. Není to samoúčelné, protože přinejmenším v klukovských představách je obraz indiánů spojen se statečným bojem o nezávislost, svobodu a čest, které je třeba hájit stůj co stůj. A tak není náhoda, že celé představení končí hudbou z filmu Vinnetou.

11.3.2025

Foto Terezie Fojtová

Po mnoha letech se náš vzácný přítel Břetislav Rychlík dobral k tomu, co si s tatou dohodli před více než deseti lety. Jeden z "románů téměř světových", jak se o něm vyjádřil Václav Černý, když kniha v r.1966 vyšla, je konečně na prknech divadla. Na prknech HaDivadla, ke kterému máme vřelý vztah.
Samotný román má strhující sílu, i když na čtení dnes už pro někoho bude těžko stravitelný. Dneska už čtenář není zvyklý na tak složitou strukturu, se kterou se tady setká, a tak se mu snadno stane, že rozečtenou knihu, ztrativ se v spleti časových zlomů, odloží. Což se mu v divadle stát nemůže, v tom je velká výhoda: do konce se vydržet musí. Nakonec odchází rozveselen, protože i přes řadu chmurných výjevů je celek protkán ironií a komikou. Byť někdy s hořkým nádechem.

Jan Vaculík, 2.3.2025

PS Fotky jsem si vypůjčil z facebooku od Anny Stránské

Stará jama na Řehonůřce - slavnostní odkrytí vykopávky a instalace pamětní cedule se uskuteční v neděli v 10 hodin. Sraz účastníků je v 9:45 na nádraží v Brumově, což bude navazovat na příjezd historického motoráku vracejícího se z jízdy do Valašských Klobouk.

Odjezdy historického motoráku z Bylnice do Valašských Klobouk jsou v 9:00 a ve 13:15, odjezdy z Bylnice do Slavičína ve 12:15 a v 16:16. V cílových stanicích se vlak obrací a jede zpátky bez velkého prodlení. Detailní jízdní řád tohoto mimořádného vlaku lze najít přes https://idos.idnes.cz/…eni.

19.6.2023

Program: viz pozvánka níže

Tato akce se koná u příležitosti dvou výročí:
Devadesát let od průjezdu prezidenta Masaryka Bylnicí, když TGM jel do Topolčianek.
Vlak mířící na Slovensko projížděl přes Bylnici a pan prezident otevřel okno a zamával nastoupenému publiku.
Hudba hrála, Sokolové zdravili.
Tím druhým výročím je devadesát sedm let od narození Ludvíka Vaculíka (23.7.1926)

Neděle 16.7. - odjezdy historického motoráku M131.1
z Bylnice do Valašských Klobouk  9:00 a 13:15
z Valašských Kloubouk do Bylnice 9:30 a 13:58
z Bylnice do Slavičína      12:15 a 16:15
ze Slavičína do Bylnice     12:45 a 16:42
A pro fajnšmekry ještě:
z Trenčianské Teplé do Bylnice  8:15 (po dohodě s pořadatelem)
z Bylnice do Trenčianské Teplé 17:15

22.1.2023

Na to mohu odpovědět s jistotou: volil by generála Pavla.

Imponovaly by mu jeho vojenské zkušenosti i mezináodní prestiž, který prací v NATO získal.

Líbil by se mu i jako důstojná postava. On tata totiž byl duchem i tak trochu indián.

A pak se někdo diví, jestli by mu nevadilo, že Petr Pavel byl kdysi v KSČ.

Nevadilo. Měl by pro to pochopení.

(A nejen proto, že on sám ve straně taky kdysi byl. Ty dvě situace totiž dělí 40 let a  nesnesou srovnání.)

Po převratu rád navštěvoval všecky kouty naší země a setkával s lidmi všelijak činnými, v kultuře i jinak. A to i s těmi, kteří předtím byli v KSČ, aby mohli dělat to, co dělali.

Chápal, že například na venkově anebo ve vzdáleném maloměstě se lidé snažili žít, aby politika šla mimo ně. A tak situaci cítili jinak. O jejich morálce nakonec rozhodl hlavně výsledek jejich práce.

K závěru jeho života jsme někdy mluvili i o tom, že konkrétní zločiny nedošly k potrestání; to ho mrzelo. Ale vůbec se nepohoršoval nad lidmi, kteří jenom hledali cestu, jak tu horší dobu přežít bez velkých ztrát.

Jan Vaculík

Aktualita ke dni 29.12.2022

Jedná se o Sympozium Brumov v díle Ludvíka Vaculíka, které se konalo v Brumově 2.-3. října 2021:

Sborník konečně vyšel a je k mání !

Je to brožurka o 48 stránkách. Kromě textu všech přednesených příspěvků a QR kódů směřujících na jejich videozáznam sborník obsahuje i dvanáct v barvě vyvedených fotografií, jakož i zcela aktuální Dovětek.
Máte-li o sborník zájem, napište mi do mailu janek.vaculikseznam.cz, a já vám jej pošlu.

Cena sborníku při zaslání poštou je 50,- Kč plus poštovné 35,- Kč, celkem tedy 85,- Kč

Kromě toho jej lze zakoupit přímo v Městském muzeu v Brumově-Bylnici, kde se sympozium konalo. V Praze jej budete moci obdržet v čajovně Setkání ve Vojtěšské ulici, viz https://www.cajovnasetkani.cz

Odkazy na videozáznamy ze sympozia, které laskavě pořídila a na internet umístila paní Dana Mojžíšová, dám do samostatného příspěvku.

Celkové shrnutí v podobě videozáznamu je zde https://www.youtube.com/watch?v=4KD5wl20jv8

"Chlap, který věděl, že zle je těm, kdo sny nemají. Uměl se dívat na tradice a rituály pohledem třetího oka, z úhlu, který já jsem jako přímý účastník ztrácel, protože při našich hodech a jízdách králů jsem se z obav, aby všecko dobře dopadlo, dopředu jemně opil. Miloval jsem ty okamžiky, kdy se zasukovala realita, kdežto Karel se vyžíval v jejím rozplétání. Tak se nám stávalo díky prastarým zvykům a obřadům něco, po čem občas touží každý člověk poznamenaný civilizací: dařilo se nám na okamžik nahlížet do života našich předků prostřednictvím živého folkloru. Já jsem hledal prameny, ale Karel, jako správný proutkař, z nich už pil, takže pořád měl náskok. Nosil v sobě šifru k věcem, které už minuly, ale pořád mají sílu nás očarovávat, vždy usiloval o neuskutečněné, a tak svými nápady vytrhával z poklidu nadřízené i podřízené."

Takto Josef Holcman uvádí na scénu Karla Pavlištíka. Dalšími protagonisty jsou Mirek Zikmund a Ludvík Vaculík. Knížka na první pohled milá už svou přívětivou typografií. Tata by z ní měl určitě radost. Těšilo ho, když se kamarádům něco povedlo. JV

Stalo se to 16. prosince. Článek je ze Zpravodaje města Vodňany. - R.I.P.
Na další fotce je s LV bratr  Oldřich neboli Olin při řezání dřeva, což je situace, která je popsána v závěrečné části Sekyry, někdy před rokem1966. Nezdálo by se, že tato pasáž vychází z reality, ale asi vychází. Strýc Olin žije, dnes už jako jediný ze sourozenců; musím se ho zeptat včas. Na všecko se musíme ptát včas. JV

5. ledna 2022: dnes měl pohřeb Karel Šiktanc.

Shodou okolností před pár dny jsem v tatově pozůstalosti našel rukopis maďarské písně Smutná neděle, kterou Karel pro našeho tatu druhdy přeložil. I s věnováním. Proč to tehdy bylo důležité, o tom se píše v Českém snáři.

Víc než dvacet let jsme žili v bytě, kde jsme museli počítat s tím, že StB vše odposlouchává a sleduje. Takže o všem důležitém se vedly rozhovory mlčky, s pomocí papíru. V tatově pozůstalosti jsem teď našel dokument, jak si náš tata s Ladislavem Šenkyříkem konspirativně domlouval zapůjčení negativů pro zhotovení fotek do Laďova samizdatového vydání Českého snáře.

Jak kdyby šlo o dodávku výbušnin pro teroristický, pardon, partyzánský útok.

Je zřejmé, že Laďa v našich dveřích stanul už s papírem v ruce; věděl, jak to chodí, a byl tedy připraven.